Spolek Insiprace rozvíjí učení Virginie Satirové a jejich následovníků.
Virginie Satirová (1916–1988) byla americká psychoterapeutka, která je považována za jednu ze zakladatelek rodinné terapie.
S Donem Jacksonem, Paulem Watzlawickem a Julesem Riskinem založila Mental Research Institute v Palo Alto v Kalifornii. Předpokládali, že komunikace je klíčem k pochopení lidského jednání. Jednání je komunikací a „nemůžeme nekomunikovat“. Pracovníci MRI analyzovali komunikaci mezi jednotlivými členy rodiny a konstruovali intervence ke změně komunikačních vzorců.
Satirová se však také inspirovala ego-psychologií a více než její systemičtí kolegové se zaměřovala také na intrapsychické procesy.
Pracovala s Gregory Batesonem, řídila výcvik v Esalenském institutu v Big Sur a již jako známá terapeutka předsedala Asociaci humanistické psychologie a byla poradkyní Amerického kongresu v otázkách zdraví.
Model Satirové, v Česku a na Slovensku známý také jako Model růstu, který vytvořila, a který se později ukotvil v názvu Transformační systemická terapie podle Satirové, představuje humanistický, systemický přístup k člověku, osobnímu rozvoji, rodinné dynamice a efektivní komunikaci.
Model vychází z přesvědčení, že každý člověk má schopnost růst a měnit se, a že změna je vždy možná. Satirová byla přesvědčená, že lidé jsou ve svém nitru v základu dobří a ač je každý jedinečným projevem života, mají lidé univerzálně podobné touhy a způsoby jejich naplňování.
Podle Satirové nejsou problémy pouze důsledkem individuálních nedostatků, ale velkou měrou pramení z dysfunkčních komunikačních vzorců a neefektivních interakcí v rámci rodinného systému.
Propojuje vnější, interakční systém komunikace mezi jedincem a členy rodiny a blízkými a intrapsychický systém, kde pracuje s dopady událostí na jedince na úrovni jeho chování, copingových strategií, emocí, percepcí, očekávání, tužeb a vztahu ke svému vlastnímu Já. Oba systémy se navzájem ovlivňují a spoluutvářejí, změna jednoho prvku ovlivní celý systém.
Za základ zdravé komunikace považuje kongruenci, která podporuje vznik sebeúcty, a jejíž nedostatek vede naopak k nízké sebeúctě a ke vzniku patologických projevů. Terapie se vždy, kromě individuálního, pozitivně orientovaného cíle změny klienta, zaměřuje na posílení jeho sebeúcty, zvýšení kongruence, uvědomění možnosti volby a zodpovědnosti za učiněná rozhodnutí.
Za problém se nepovažuje problém, ale to, jak s ním člověk nakládá. V minulosti jedince a jeho rodinném systému se hledá pochopení hlubších souvislostí a vysvětlení současných potíží, zároveň nejde o to, vyřešit potíže minulosti, ale změnit jejich dopad na současnost člověka.
Ve svém modelu Satirová popisuje proces změny, kterým jedinec prochází, když se přizpůsobuje novým okolnostem, nebo terapii. Skutečná změna nemůže proběhnout pouze na úrovni chování, nebo postojů, ale nutnou transformací na úrovni hlubokých vnitřních tužeb.
Satirovský model nachází široké uplatnění v terapii i osobním rozvoji. Terapeuti jej využívají k posilování sebeúcty a zlepšování schopnosti komunikace, objevování zdrojů, transformaci obran a identifikaci a změně neefektivních vzorců v chování a prožívání.
Odkaz Virginie Satirové měl významný vliv na psychoterapii, pedagogiku, sociální práci i řízení lidských zdrojů. Její důraz na lidskou jedinečnost a potenciál k růstu nadále inspiruje odborníky i laiky po celém světě. Satirovský Model růstu zůstává důležitým nástrojem pro porozumění mezilidským vztahům a podporu osobního rozvoje.
Publikace zabývající se učením TSTS z pera Virginie Satirové a jejich následovníků
Baldwin, M. (Ed.). (2013). Osobnost jako terapeutický nástroj. Brno: Cesta.
Banmen, J. (2009). Transformační systemická terapie. Ostrava: Institut Virginie Satirové ČR.
Banmen, J. (Ed.). (2016). Virginia Satirová: psychologické eseje 1963–1983. Praha: Triton.
Satir, V. (1994). Kniha o rodině. Praha: Institut Virginie Satirové.
Satir, V. (2006). Kniha o rodině. Praha: Práh.
Satir, V., Banmen, J., Greber, J. Gomori, M. (2005). Model růstu: za hranice rodinné terapie. Brno: Cesta.
Satir, V. (2007). Společná terapie rodiny. Praha: Portál.
Satir, V., Baldwin, M. (2012). Terapie rodiny: krok za krokem podle Virginie Satirové. Praha: Portál.
Schwab, J., Baldwin, M., Greber, J., Gomori, M. Satir, V. (2007). Komunikace v modelu růstu: výcvikový manuál. Praha: Institut Virginie Satirové ČR.
Publikace týkající se výzkumů v oblasti TSTS
Sekera, O. Outcome of psychotherapeutic training MOVISA (Model of Virginia Satir). Satir International Journal. 2017, roč. 2017, č. 5, s. 67-75. ISSN 2291-5869.
Sekera, O. Self-preservation positions in family communications: parent – child interaction. Wychowanie w Rodzinie. 2017, roč. 2017, 15(1), s. 145-154. ISSN 2082-9019.
Sekera, O. a Sekerová, K. Řeč orientovaná na dítě – rodičovské perspektivy a limity (sebezáchovné komunikační pozice v praxi). Ostrava: Ostravská univerzita, 2016. ISBN 978-80-7464-819-9.
Sekera, O. Faktory psychoterapeutického výcviku ovlivňující jeho frekventanty. Psychoterapie. 2016, roč. 10, s. 224-237. ISSN 1802-3983.
Sekera, O. a Cisovská, H. Dopady psychoterapeutického výcviku v transformační systemické terapii na jeho frekventanty. Ostrava: Ostravská univerzita, PdF, 2016. ISBN 978-80-7464-893-9.
Černý, M. (2008). Konstrukt kongruence v Modelu růstu Virginie Satirové. (Diplomová práce). Dostupné z http://is.muni.cz/th/52306/ff_m_b1/